Brankáři
 

Vytrvalost

Dlouhodobá vytrvalost

Rozdělení vytrvalostních schopností

Faktory vytrvalostních schopností Energetický systém Doba
Rychlostní vytrvalostATP-CPdo 20s
Krátkodobá vytrvalostLA2 - 3min
Střednědobá vytrvalostLA-O2 8 - 10min
Dlouhodobá vytrvalostO2nad 10min

Určujícím hlediskem je strukturální koncepce vytrvalostních schopností, tj. s ohledem na rozdíly, především v energetickém zajištění pohybové činnosti, musíme rozlišovat: vytrvalost dlouhodobou a střednědobou, vytrvalost krátkodobou a rychlostní . To znamená, že trénink "vytrvalosti" jako celku není možný a že zatížením se mohou stimulovat aerobní nebo anaerobní procesy.

O úrovni vytrvalostních schopností rozhoduje především výkonnost dýchacího a srdečně-cévního systému při přijímání a transportu kyslíku a energetických zdrojů do činných svalů. Dále metabolismus - látková výměna a uvolňování energie ve svalu , vytváření optimálních zásob energie a jejich mobilizace a využívání za přístupu kyslíku i při jeho nedostatku , enzymatický systém svalu.

O tyto poznatky se musí opírat přístup ke stimulaci vytrvalostních schopností . Je nezbytné stanovit zatížení, které bude diferencovaně klást odpovídající vysoké nároky na: aerobní, anaerobně laktátové a také anaerobně alaktátové procesy . Vytrvalostní schopnosti s aerobním základem: dlouhodobá a střednědobá vytrvalost. Z hlediska funkčního mají určující význam dvě charakteristiky O2 systému, který se zde dominantním způsobem uplatňuje: vysoký aerobní výkon a aerobní kapacita.

Aerobní výkon (VO2max) znamená nejvyšší možnou individuální hodnotu spotřeby kyslíku. Zjišťování aerobního výkonu bývá standardní součástí funkčních laboratorních vyšetření. Při jistém zjednodušení slouží aerobní výkon v praxi jako měřitelné a dostupné kritérium aerobních procesů . Odráží dýchání, činnost srdce a oběhu i výměnu látkovou ve svalové buňce , tedy údaje fyziologických funkcí podmiňujících O2 systém.

Aerobní kapacita se spojuje s maximální spotřebou kyslíku po delší dobu (v podstatě co nejdéle). Funkčně to znamená co nejdéle pracovat v nejvyšší úrovni tzv. setrvalého stavu (rovnováha mezi potřebou a dodávkou kyslíku při pohybové činnosti), tj. schopnost pracovat převážně v aerobním režimu bez výraznějšího zapojení anaerobních energetických procesů. Stimulace dlouhodobé a střednědobé vytrvalosti musí usilovat o zvýšení aerobního výkonu i aerobní kapacity . Schopnost udržet vysoké procento maximální spotřeby kyslíku po delší dobu je osou tohoto vytrvalostního tréninku.

Vysoké aerobní zatížení

Problém se primárně týká vhodné intenzity cvičení a jejího doplňujícího parametru - doby cvičení (intenzita vymezuje odpovídající dobu zatížení). Teoreticky by nejvíce těmto požadavkům vyhovovala tzv. kritická intenzita , tj. intenzita, při níž spotřeba kyslíku dosahuje maxima, tedy 100 %. Se zvyšováním intenzity zatížení vzrůstá pracovní spotřeba kyslíku až do určité úrovně poté další zvýšení intenzity již k vyšší spotřebě kyslíku nevede. Tato intenzita však současně znamená značné zvýšení nároků na anaerobní procesy . Dokládá se to poměrně vysokou acidózou (vyššími hodnotami laktátu) Za účinné se proto všeobecně považuje širší pásmo aerobního zatížení, které se potřebným nárokům blíží - rozvojovou zónu mezi 60 -90 % VO 2 max. Jak je zřejmé, určování intenzity zatížení má pro tyto účely mimořádný význam. Manipulace s ní se nemůže zakládat na pouhém odhadu, nezbytný je přesnější přístup.

Anaerobní práh (ANP)

V praxi se využívá poznatků o tzv. anaerobním prahu . Zvyšujeme-li intenzitu zatížení, zvyšuje se průběžná spotřeba kyslíku až do maximální úrovně. Současně dochází v určitém momentu k postupné aktivaci anaerobních procesů, jak o tom v modelovém laboratorním vyšetření svědčí křivka laktátu . "Start" anaerobních procesů začíná při intenzitě aerobního prahu (AEP), výraznější vzestup hladiny laktátu byl opakovaně pozorován po dosažení hodnoty 4 -5 mmo l /I , každé další zvýšení intenzity již vede ke značnému vzestupu acidózy vnitřního prostředí. Tato hranice vyjadřovaná příslušnou intenzitou byla definována jako anaerobní práh (ANP). Znamená takovou nejvyšší intenzitu konstantního zatížení, při níž k úhradě energetického požadavku nestačí pouze aerobní procesy, ale výrazněji se už také uplatňují anaerobní procesy, avšak celý systém látkové výměny zůstává ještě v dynamické rovnováze tvorby a utilizace laktátu.

ANP je intenzita, která klade vysoké nároky na spotřebu kyslíku, acidóza (LA) přitom zůstává v mezích přijatelné tolerance , cvičení tak lze provádět déle. Stanovení ANP umožňuje laboratorní funkční vyšetření se stupňovaným zatížením a lze využít terénních testů (podle změn tepové frekvence). U netrénovaných jedinců se ANP pohybuje mezi 50 -70 % VO 2 max, u trénovaných pak 8 5 - 9 5 % i více. K hrubému odhadu se uvažuje o pásmu 85 -90 % maximální tepové frekvence. Prakticky se pracuje i s nejrůznějšími přepočty na rychlost lokomoce (běhu, plavání, jízdy na kole apod.). Intenzita ANP se mění, pozitivní posun charakterizuje např. vyšší rychlost při stejných hodnotách laktátu . Využití musí proto být založeno na opakovaném přesnějším zjišťování a přihlížení k individuálním zvláštnostem.

Metody dlouhodobé vytrvalosti

  • intervalové metody
  • metody nepřerušovaného zatížení
  • metody ANP
  • intervalové metody

Přibývající zkušenosti i výzkumné poznatky vedly postupně ke koncepci a zkoumání různých variant přerušovaného zatížení , v němž by intervaly odpočinku, průběžně umožnily větší či menší obnovu energetického i nervového potenciálu , ale současně i udržení jisté aktivace fyziologických funkcí (především dýchání a činnosti srdce). Tak se zrodily intervalové metody ovlivňování vytrvalostních schopností. Rozlišují se intenzivní a extenzivní intervalové metody, "rychlé" a "pomalé" intervalové metody, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé intervaly aj. intenzivní - "rychlé" - krátkodobé metody pracují s vyššími intenzitami a kratšími úseky , extenzivní - "pomalé" - dlouhodobé varianty aplikují nižší intenzity a delší dobu cvičení , Podle délky intervalu zotavení se doporučuje odpočinek aktivní , tj. - mírná pohybová aktivita.

Klasická intervalová metoda
doba trvání 90 s
počet opakování TF 140 tepů/min
intenzita TF = 180 tepů/min
interval odpočinku TF=120-140 tepů/min
charakter odpočinku aktivní

Metoda velmi krátkých intervalů
doba trvání 10 - 15 s.
počet opakování po dobu 20 - 30 min
intenzita maximální
interval odpočinku 10 - 15 s. (1:1)
charakter odpočinku pasivní

Švédská metoda
doba trvání 3 - 5 min.
intenzita co největší, ovšem po celou dobu rovnoměrná
interval odpočinku 3 - 5 min.
charakter odpočinku aktivní
počet opakování nelze-li již udržet danou intenzitu

Metoda souvislá
doba trvání 30 min. a více
intenzita zatížení 130 - 150 tepů/min
Metoda střídavá - fartlek
doba trvání 30 min. a více
int. zatížení střídání 120 - 130 tepů/min a 150 -170 tepů/min

Metody ANP
doba trvání 8 - 20 min.
int. na úrovni ANP (175 - 180 tepů/min )
interval odpočinku 6 - 10 (15) min.
charakter odpočinku aktivní
počet opakování 3 - 4 x

Rozvoj dlouhodobé vytrvalosti brankáře ledního hokeje

Víme, že hra brankáře ledního hokeje je založena především na reakci, rychlosti a obratnosti spojenou s pohyblivostí. Časový úsek tréninkové jednotky či utkání není zanedbatelný, proto musíme v celoročním tréninkovém období dbát i na rozvoj dlouhodobé vytrvalosti společně s ostatními pohybovými schopnostmi. Mluvíme o pestrém tréninku všestranného charakteru.

  • dlouhodobou vytrvalost můžeme rozvíjet během nízké intenzity metodou nepřerušovaného zatížení (nejlépe běh i v mírně členitém terénu minimálně 5 minut až desítky minut, postupně prodlužujeme, nezvyšujeme tempo - můžeme prokládat chůzí). U dětí je ukazatelem, zda prodloužit vzdálenost, schopnost svěřenců proběhnout stávající úsek bez viditelných obtíží
  • uplatňujeme přirozený rozvoj aerobní (dlouhodobé) vytrvalosti, převažovat by měly průpravné hry a vlastní hra s delším časovým intervalem (10- 30 min) i s různým počtem hráčů (doporučujeme 2 na 2 až 6 na 6 dle organizačních možností) Freesbee – je kontaktní sport, který se dá hrát na jakémkoli povrchu. Hřiště je rozděleno na 3 části (2 koncové zóny a hrací pole). Hráči tvoří 2 družstva (dá se hrát v libovolném počtu) jejichž cílem je pomocí přihrávek dopravit disk do koncové zóny protivníka. Přihrává se různými způsoby, ale přihrávající hráč nesmí s diskem pobíhat a jeho spoluhráči si musí pro disk nabíhat. Freesbee je fyzicky náročný sport hraný bez rozhodčích a v duchu fair play
  • za další prostředky kromě průpravných her a běhu v terénu jsou považovány pohybové hry, překážkové dráhy (spolu s koordinací)
  • plavání nepřerušovaného zatížení (s dýcháním do vody, naopak rehabilitačně nápravný nejvýhodnější plavecký styl je znak, plavání - je jednou z nejzdravějších a nejúčinnějších pohybových aktivit, která napomáhá všestrannému a harmonickému rozvoji celého organismu
  • jízda na kole (rotoped), Spinning – je energeticky účinné skupinové cvičení na stacionárním kole spojující hudbu, motivaci a lidskou představivost. Je to aerobní cvičení nenáročné na koordinaci pohybů. Nezatěžuje kloubní systém a jeho cílem je celkové procvičení svalů nohou, hýždí, paží a trupu
  • doplňkové sporty různého charakteru (tenis, sguash, stolní tenis , beach fotbal, beach volejbal, atd.)
  • Aerobik - je gymnastické cvičení vytrvalostního charakteru, které je doprovázeno hudbou
  • Aqua –aerobic – tímto názvem označujeme různé formy aerobního cvičení ve vodním prostředí spojené s hudebním doprovodem.Intenzita cvičení, zvláště v hluboké vodě, je vysoká a klade nároky na koordinaci,orientaci a schopnost udržet rovnováhu. Vztlak vody odlehčuje páteř a zatížené svaly a významně šetří klouby dolních končetin.
Vše rozvíjíme průběžně v pestrém tréninku všeobecného charakteru a především „herní“ metodou.

Autor: František Pomahač

Střednědobá vytrvalost

Rozvoji dlouhodobé i střednědobé vytrvalosti se věnujeme převážně v přípravném a předzávodním období. Energie se získává především z O2 zóny, které je doplňkově podporována LA-O2 zónou. Z jejich vysoké úrovně vychází i možnost rozvoje ostatních druhů vytrvalosti.

Také u brankářů věnujeme střednědobé vytrvalosti náležitou pozornost hlavně z důvodu na ní závislé zotavovací kapacitě. Jako prostředek k rozvoji tohoto druhu vytrvalosti používáme různé překážkové dráhy s rychlostními, silovými a obratnostními prvky. Důležité je u střednědobé vytrvalosti zachovat interval zatížení mezi 3 - 8 minutami, podle věku brankářů volíme až tři serie a odpočinek mezi sériemi pět minut. Odpočinek je aktivní - chůze po nestabilní podložce, "bago" v kruhu, nožičky, hlavičky s míčem.

Příklad překážkové dráhy na rozvoj střednědobé vytrvalosti najdete v tréninkovém programu mimo led.

Autor: Ladislav Gula

Dokumenty ke stažení


 
Aktuální články
Kalendář
Zpět
květen 2017
Dopředu
 
POÚTSTČTSONE
1
4
Doporučujeme
 
 
 
 

Partneři ČSLH
Partneři ČSLH
Partneři ČSLH
Partneři ČSLH
Partneři ČSLH
Partneři ČSLH
Partneři ČSLH
Partneři ČSLH
 
Kontakt

Český svaz ledního hokeje z.s.
HARFA OFFICE PARK
Českomoravská 2420/15
190 00 Praha 9
(zobrazit na mapě)


Spolkový rejstřík:
Městský soud v Praze, oddíl 4, vložka 852
IČ: 536440
Č. účtu: ČSOB 90718453/0300
Tel: +420 211 158 003
Fax: +420 233 336 096
E-mail:
office@czehockey.cz


Copyright

Copyright © 2017 – Ochranné známky, loga a fotografie z tohoto webu je možné použít pouze s výslovným souhlasem ČSLH.

RSS kanál

Hokej.cz

Lukáš Sáblík ukončil kariéru. Bilčíkovo pokračování v Dukle je nejisté
(24.05.2017) Extraligový nováček oznámil další novinky: kariéru uzavřel brankář Lukáš Sáblík a otá...

 

Senzace pro Šuláka! Žolík ze Znojma vybojoval NHL, upsal se Detroitu
(24.05.2017) Tak tohle je pohádka, kterou prožije málokdo: Ještě před několika měsíci znali Libora Šul

 

Náhrada za Schause? Pardubice podepsaly Kanaďana Cardwella
(24.05.2017) Pardubické vedení doplnilo zadní řady, v den svých 25. narozenin se Dynamu upsal kanadský zad